Kdo jsem?

Už jste si někdy položili tuto otázku? Kdo jste?

Hodně z nás se definuje do nějaké profese, role, do něčeho, co v životě dosáhl, protože jsme v tom dobřý. A hodně z nás ano, jsme dobří v naší profesi, ale já přeci nejsem ta profese. A at už mám sebelepší vzdělání, několik diplomů a titulů, tak mnohdy ani to z nás neudělá to, kým opravdu jsme nebo chceme a ze srdce si přejeme být! Někdo řekne svoje jméno, ale i to je jenom jméno....no a co je za ním?

Když se mně ted někdo zeptá kdo jsem, tak mu jednoduše odpovím - LIDSKÁ BYTOST.

Nic víc, nic mín. A to jsme přeci naprosto všichni. No a když si uvědomíme, že všichni jsme na stejné lodi, že nikdo není víc nebo mín, že máme absolutně stejné možnosti pro to, abychom byli tou láskyplnou bytostí, tak je to nesmírně osvobozující.

Já když jsem konečně začala samu sebe vnímat a troufám si říct, že opravdu až po 36-ti letech, tak jsem se konečně poprvé svobodně nadechla. Nemusela jsem najednou dělat nic co mi řekl nebo doporučil ten nebo onen, i když v tu danou chvíli, to " myslel se mnou dobře".  Protože to bylo dobré pro něj a na něj to dokonale fungovalo, ale ne na mně. Proto jsem se vždy vrátila zpět a zase jsem hledala. No a to rozhodnutí se konečně nadechnout a jít SVOBODNĚ s proudem života a nechat věci plynout a vědět, že je o mně a mé nejbližší vždy postaráno je nesmírně osvobozující. Konečně ted se cítím štastná. Nic mně nebolí, protože jsem dovolila té mé bolesti odejít, protože jsem jí pochopila a už jí nepotřebuji. Váha mi jde sama dolů, protože jsem se začala mít se opravdu ráda, taková jaká jsem a né jiná. A najednou se moje tělo už nemusí bát ataků zvenčí a ochrana v podobě tuků mizí.... Je mi dobře, jak mi snad ještě nikdy nebylo a když v tom jste, tak nelze jít zpět. Je to hluboká víra v sebe sama a ostatní. Protože pokud věříte sobě, že vše je ve vás a vy jste ve všem, tak najednou nepotřebujete strachy a obavy....jen jdete, jdete stále vpřed. Vidíte tu cestu, a ta je čím dál jasnější, širší a hlavně láskyplnější.....

Ano, spoustu lidí to asi nechápe, nechápou co zde píšu, ani nechápou můj nový postoj k sobě samé a k mému životu, ale se vší uctou k nim - je mi to jedno! Myslím na ně s láskou a vím, že je ted na každém z nás jít si tou vlastní cestou, cestou sebepoznání. Tak jak ji má každý z nás nastavenou. No a bud se ty naše cesty opět protnou a nebo ne.

I s tím jsem do toho šla. Sla jsem s plným vědomím, protože cesta lásky, cesta srdce je přesně o tom. Vy jste ti nejdůležitější, at to chcete příjmout nebo ne. Vy jste ti, kteří, když půjdou a budou se vést svým srdce, svým dobrým pocitem, svojí intuicí, nikdy nemůžou minout. To je ta správna a hlavně pravá cesta. Je to cesta PRAVDY. No a když nežijeme v pravdě a pořád o sobě pochybujeme, nevěříme sobě ani ostatním, protože tam někde "venku" číhá nebezpečí, tak nás pořád povede nejistota a strach.... Protože tam někde venku, tam někde kde není bezpečno, tam se nás to přeci netýká..., ale opak je pravdou. Protože i ten venek, ten strach....to jsme zase jenom mi. Mi se bojíme tomu strachu pohledět do tváře, mi si alibisticky říkáme, to tam je někoho jiného, to není moje, ale ten venek vytváříme zase mi. Nadávéme na všechny a na všechno co se kde děje, na násilí, na politickou situaci a já nevím na co všechno, ale to je náš svět. My jak o něm smýšlíme, tak ho tvoříme. Oni tam venku, když to tak budeme brát, že je nějaké tam venku, tak zrcadlí náš postoj k našemu životu. A když budeme dělat, že se nás absolutně netýká, tak se nás vlastně ani netýká náš vlastní život. Nechceme přebírat zodpovědnost za naše životy. Však ono se nějak děje. Ono nějak bylo a bude....to je pravda. Ale nikdy pro vás, kdo takto smýšlí nebude líp, pokud se takto ke svému životu stavíte. Nikdy nepoznáte tu radost, tu vášen, tu upřímnost, tu lásku. Neprobudíte už v sobě ty zázraky, které se ve vás pořád skrývají. Kdy si zase dovolíte být těmi dětmy a budete se radovat z maličkostí? Kdy si dovolíte být spontální, být v té přítomnosti a zažívat tu LÁSKU?  Kdy?

Já vám to povím. Až sami sebe příjmete takový jací jste a přeberete veškerou zodpovědnost za váš život do vašich rukou....Přestanete se sebou konečně bojovat a svalovat vinu na všechny okolo a necháte se vést tou láskou, tím vaším žhnoucím srdcem.... pak jste tam!

DĚKUJI.